Něco o nás

O nás

Naše CHS je registrována od 30.6.2019 pod záštitou chovatelu činčil jihoamerických SO ČSCH z. s.

https://registr-cincil-jihoamerickych.guffoo.com/index.php?nid=16060&lid=en&oid=5609751 https://registr-cincil-jihoamerickych.guffoo.com/index.php?nid=16060&lid=en&oid=5609751

Jak jsme začali s chovem činčil?

S chovem činčil to u nás začalo tak.. Jednoho dne jsem se vrátil v ranních hodinách domu z práce a na chvilku jsem si šel lehnout. Po mém probuzení přítelkyně přišla s tím, že by chtěla činčilu. Ukázala mi pár videí s činčilkama a hrozně se mi činčila jako domácí zvířátko zalíbilo, je prostě boží. Tak jsem řekl ANO, začali jsme hledat inzeráty, nabídky prodeje.

Našli jsem jeden v Opavě tak jsem paní zavolal, že klidně přijedeme hned, paní mi řekla že není problém tak jsme vyrazili. Kousek za Hradcem Králové směr Opava mi to nedalo a paní jsem volal znova, protože po prvním telefonátu se mi zdála poněkud zmatená. Když jsem se paní ptal, jaké činčilky má ještě k dispozici, ta mi řekla, že posledního kluka, ale my jsme chtěli samičku a o tom paní věděla. No nic se teda nedělo a paní jsem řekl ať se nezlobí, že se otáčíme zpět domů. Celou dobu paní měla za to že jsme z Plzně, přitom jsem se jí po telefonu představil, a řekl odkud vyrážíme, pak si paní myslela že semnou mluvila den před tím než jsme se vůbec rozhodli, že činčilka bude náš nový člen rodiny.

Jak jsme přišli k první činčile.

Jak to pokračovalo? Zastavili jsme na benzínce a hledali jsme dál, jelikož jsme prostě tu činčilku chtěli mít už doma! Našli jsem spoustu inzerátu, ale pro nás opět ruky, Nakonec jsme přeci jen našli jednu v České Skalici, tak jsem paní kontaktoval, bohužel nebyla ten den doma, tak jsme se domluvili že se pro činčilku stavíme následující den. Hurráá je tu konečně pondělí 29.4 a přítelkyně sedá do auta a vyráží pro činčilku do České Skalice, jelikož jsem musel do práce tak jede sama. A takto se k nám dostala první činčilka samička jménem Stella.

Jak to pokračuje? Druhá činčila.

Po týdnu co jsme měli Stellu doma se nám zdála divná, byla nesvá, smutná.. Tak jsem přišel s tím, že jí pořídíme kamarádku. Začal jsem zase hledat. Zalíbila se mi černá samička, poněkud opět z ruky, ale byla tak roztomilá že jsem jí prostě museli mít. Následující den 6.5.2019 nasedáme do auta a razíme velký kus cesty do Mohelnice pro naší druhou činčilku Shelby. Holky se rychle skamarádili a sdílí spolu svůj výběh.

Po čase, co spolu holky byly v kleci, jsme se rozhodli, že jim postavíme skříňoklec. Sehnali jsem si skříň, a pustili jsme se do díla. Skříň jsme udělali dvoupatrovou, a už v tom okamžiku jsem věděl, že dvěma činčilkama nekončíme.

Netrvalo dlouho a chtěli jsem další činčilu, tentokrát samečka.

Našel jsem na Facebooku ve skupině nabídku činčil k brzkému odběru. Zarezervoval jsem si činčilku a 5.6. 2019 jsme absolvovali cestu do Lužce nad Cidlinou pro našeho rozkošného samečka Simona.

Když jsem si vzal Simona u paní do ruky, opět jak kdyby něco mezi námi přeskočilo a věděl jsem že on je ten nový parťák, který u nás bude bydlet.

Tři činčily nestačí!

Druhý den po tom co jsme měli Simona doma, se mi zdálo že mu je smutno, ještě aby ne, byl hned odebrán od mamky. A tady přišlo rozhodnutí že mu koupíme parťáka. Volal jsem teda hned paní Měsíčkové, jestli náhodou nemá nějakého samečka k dispozici, a tak se k nám dostal další sameček Stuart.

Věděl jsem, že do budoucna budeme chtít chovat činčily, a tak jsme se zaregistrovali do SO ČSCH-speciální organizace chovatelů činčil jihoamerických.

Závěr

A to by z naší strany, už asi stačilo. Rozepsal jsem se víc než jsem si myslel. :D